Jsou Češi na dobré cestě připravit si kapitál na své důstojné stáří?
Některé země, jako například Francie nebo Dánsko, řeší své úspory na stáří formou životního pojištění:
Sleduji výsledky hospodaření Čechů a ptám se: „Kde jsou všechny ty peníze, které se mají dlouhodobě investovat do vlastní budoucnosti?“
Aha! Češi obvykle investují do produktů, které nevydělávají ani tolik, aby jejich zisky pokryly alespoň míru inflace. Z pohledu finančního specialisty jsou tyto údaje smutné.
Je nutné zamyslet se a najít řešení, jak se připravit na období, kdy již nebudeme mít tolik sil na práci, budeme odpočívat a mít možnost si užívat své koníčky, rodinu, kulturu nebo poznávat svět. Každý z nás se může rozhodnout pro následující řešení:
První důchodový pilíř by měl být zajištěný státní pokladnou. A co na to stát? Důchodová reforma je stále v nedohlednu, a když vznikne, tak pomůže možná generaci, která je momentálně na škole. Sice se důchodcům přidává každoročně pár korun, ale jaká je vlastně reálná výše důchodu v poměru k našemu příjmu?
V České republice za rok 2017 byla průměrná měsíční hrubá mzda necelých 30 000 Kč (medián mezd činil pouze okolo 25 000 Kč) a průměrná výše starobního důchodu necelých 12 000 Kč. Výše starobního důchodu se vypočítává nejen podle výše vašeho příjmu, ale také podle počtu odpracovaných let. Může se pohybovat od necelých 3 000 Kč až do téměř 30 000 Kč. Čím více let máte odpracovaných, tím vyšší poměr z příjmu bude vyplacen formou starobního důchodu. Procento z platu na starobní důchod se může pohybovat v širokém rozpětí od 23 % (při hrubé mzdě 115 000 Kč) až do 87 % (při hrubé mzdě 10 000 Kč), ale obvykle se pohybuje okolo 35 % až 40 % z hrubého příjmu (a tomu odpovídajícímu zaplacenému sociálnímu pojištění).
Každý z nás si musí sám odpovědět, zda mu bude stačit výše starobního důchodu anebo se samostatně připraví na své období odpočinku. Rozhodně je na místě upozornit hlavně drobné živnostníky, kteří platí minimální sociální pojištění, aby nepodceňovali svou situaci a nespoléhali na starobní důchod. Tito podnikatelé by měli být natolik zodpovědní, aby si vytvářeli vlastní kapitál a rezervy na stáří.
"Kam je možné ukládat peníze na stáří", je téma na celou knihu, ale pojďme si připomenout alespoň základní produkty.
Příklad při konzervativní investiční strategii:
Nevýhodou pojistek jsou vysoké poplatky a je důležité uvědomit si i cenu pojistného na krytí pojistného rizika smrti a dožití, které se nespoří. Kdy se životní pojištění vyplatí, je vhodné konzultovat s finančními odborníky. Pokud již máte historicky sjednané smlouvy, je obvykle doporučováno je nerušit. Například z důvodu, že rizikové pojistné bylo levnější, nižších poplatků, případně vyšší technické úrokové sazby aj., a je tedy vhodné alespoň využít výhod, které nám stát nabízí na tento produkt.
Mezi nejoblíbenější investiční produkty můžeme zahrnout:
Je na místě zmínit i investice, které nejsou zcela tradiční, ale dnešní investoři jim čím dál více přicházejí na chuť:
Vklady v bankách jsou vhodné pouze pro krátkodobé investice nebo pro flexibilní životní rezervu.
Výše úspor na stáří se odvíjí od výše vašeho věku a zároveň výše vašeho příjmu. Čím dříve se začne spořit, tím méně je třeba odkládat. Velmi obecně můžeme zvažovat následující poměr, podle toho, kdy začnete:
Dále je nutné zohlednit, jaký typ investora jste, kolik máte času a jaké riziko jste ochotni nést pro své investice.
Příklad orientačního propočtu podle investiční strategie:
O nejvhodnějším řešení, jak si připravit kapitál na důstojné stáří, právě pro vás, se informujte u svého finančního poradce. Skuteční profesionálové v oboru vám udělají propočet a upozorní na potřebné informace – výhody, ale i nevýhody pro klienta u každého produktu zvoleného pro vaše investice.
Také máte husí kůži, když slyšíte slovo „pojištění“?
A proč?
Kdysi dávno lidi žijící v Čechách měli jinou životní situaci a jistoty dané státem. Když se dostali do zdravotních problémů nebo do důchodového věku, jejich příjmy byly stále natolik zajímavé, že nestrádali a mohli dále důstojně žít. Avšak jednoho krásného dne Češi snili o svobodě a začali cinkat klíči za získání volnosti. Otevřeli si tak cestu k dobrodružství, na které nebyli až tak připraveni. Díky tomu se jim uvolnily nejen hranice pro cestování, ale zároveň vznikla i povinnost se o sebe postarat a vytvořit si vlastní jistoty příjmu. Výsledkem bylo, že přicházely na trh nové finanční společnosti a pojišťovny, které od té doby poskytují možnosti, jak si vytvořit vlastní finanční zázemí a finanční svobodu. A tak nakonec bylo třeba, aby i Češi pochopili svou vlastní zodpovědnost a využívali pojistných produktů dle potřeby, možností a vlastních cílů. Jak důstojně strávit chvíle, kdy zasáhne osud nešťastnou náhodou, nebo prostě jen v klidu dožít stáří.
A proč?
Už jste se někdy zamysleli, kdy má člověk pocit bezpečí?
Máte pocit bezpečí a říkáte si, co by se vám asi tak mohlo stát?
Jistotu v reálném světě je třeba si zasloužit a přesněji řečeno pojistit. Lidé, jejichž národ žije na základě kapitalistického základu staletí, chápou svou zodpovědnost vůči riziku. Nečekají, až nastane nemilé překvapení:
Je třeba se postavit na vlastní nohy a nečekat až přijde kouzelník. V případě potíží tu není stát, který pomůže, ale vaše vlastní zázemí ve formě různých druhů pojištění.
A proč?
Protože k zodpovědnosti vás nabádá i stát nabídkou daňového zvýhodnění investované částky do životního pojištění až do výše 24 tisíc korun ročně. Dalšími motivátory by mohli být zaměstnavatelé, kteří od ledna 2017 mohou celkově přispívat na životní pojištění i penzijní produkt až 50 tisíc korun ročně.
Tato forma daňových odečtů je vlastně způsob si uvědomit, že co si sami nenaspoříte, to mít ve stáří prostě nebudete. Důchod, který nás čeká, nám možná nepokryje ani nájem za bydlení. Proto, prosím, si vytvořte vlastní jistoty. Každý z nás je strůjcem svého štěstí.
Existují různé postupy a způsoby, jak vysvětlovat finanční investice v ekonomickém světě, ale je načase si ukázat i jinou, snadněji pochopitelnou cestu.
Je mnoho informací o tom, proč, jak a kam investovat. Nabídka těchto investic je opravdu široká. Je třeba se zamyslet, jakou míru rizika jsme schopni unést a jaká je naše ideální cesta. Hodíme se do světa finančních investic, když máme pocit, že jim nerozumíme?
Každý z nás by měl pochopit základní principy spojené s finančním investováním.
Proto je třeba najít vlastní rovnováhu mezi:
A tak je na čase začít řešit otázku, zda je lepší trochu riskovat, nebo se držet „při zemi“.
První spořicí zkušenost každého z nás byla určitě kasička, kde jsme viděli své peníze přibývat a našli tam přesně tolik, kolik jsme tam dali. Pak přišel čas, kdy jsme se postavili na vlastní nohy a začali zvažovat co s naším přebytkovým příjmem. Jako každý rozumný člověk chápeme, že je nutné začít myslet na budoucnost. Jsme tedy již dostatečně zralí hledat nové příležitosti. Nezkušenost je to, co nás pevně drží při zemi a proto vyhledáváme „bezpečnější“ investice, kterými jsou např. penzijní fondy, stavební spoření, ale také dluhopisové fondy.
Už jako děti jsme slyšeli, že všechna vajíčka se nedávají do jednoho košíčku, protože když upadneme, nezbude nám nic. Tedy ani chytrý investor nebude spořit do jednoho produktu, ale bude své peníze ukládat do několika míst. Ve finančním vyjádření se tomuto rozkládání investic říká „diverzifikace“. Tuto možnost nám nabízí forma tzv. kolektivního investování do fondů, které začínajícímu/konzervativnímu či opatrnému investorovi nabízejí např. fondy peněžního trhu, dluhopisové, státní dluhopisy, ale i stavební spoření a spořící účty.
Výnos těchto „jistých – zemských“ investic by měly alespoň pokrytí inflace neboli vytváří jistotu zachování hodnoty peněz v čase. Je to stejné, jako když se podíváme na palouček, kopeček či hory, jsou to pouze jemně se rýsující horizonty, které se pohybují nahoru i dolů. Obdobně křivka těchto investic je mírná. Ano, jsou tu i hory, například investice v rozvojových zemích, které mohou přinášet vyšší zisk, ale i případné zakolísání pod zainvestovanou hodnotu. Když na těchto horách uklouzneme, tak i pád může být bolestivý. Proto je třeba se rozhodovat a volit takové dluhopisové investice, kde se stále ještě budeme cítit jistě na svých nohou. Jako zkušený turista či sportovec pak můžeme být odvážnější a rozhodnout se spořit do dluhopisů, které přináší potenciálně vyšší zisk spojený však s vyšším rizikem.
Voda je důležitý živel, bez kterého bychom nepřežili více než pět dní. Jak se k tomuto elementu postavit? Jak postupovat? Máme více času a trochu jsme si již osahali bezpečnější investovaní. Už nás nebaví být doma a chceme se podívat za moře. Pak je třeba, abychom se stali smíšeným investorem „námořníkem“. Jako tito investoři bychom neměli zavírat oči před fondy, které můžeme přirovnat k vodnímu elementu, jsou to např. fondy smíšené/balancované nebo fondy fondů (fondy, které investují do fondů). Tyto typy fondů kombinují bezpečnější formu investic (např. dluhopisové cenné papíry, pokladniční poukázky, spořicí účty) s rizikovými investicemi (akciemi).
Každý námořník ví, že řeky jsou klidnější, ale na moři bývá i bouře s pořádnými vlnami. Když si představíme hladinu moře či oceánu, tak nějak se pohybuje i křivka investičního výnosu těchto smíšených fondů. Hodnota každé investice kolísá, tedy stoupá a klesá podle vývoje finančního trhu. Vyšší rozmezí kolísání způsobuje podíl akcií v těchto fondech. Akcie se chovají jako počasí, které ovlivňuje velikost vln neboli graf zhodnocení smíšených fondů.
Chcete být námořníky ve světě investic, ale víte, že budete mít mořskou nemoc, že to vaše tělo nezvládne? Existuje řešení, je třeba se na cestu připravit. Vyzkoušíme tuto investici ve smíšených fondech pouze určitou částí svých naspořených peněz, a zhodnotíme, jak takovou plavbu zvládáme. Zároveň je nutné mít také více času pro tento typ investování. Čas léčí nejen mořskou nemoc, ale i investice. Čím více času budeme mít, tím více budou zůstávat v našich vzpomínkách příjemné zážitky spojené s tímto atraktivním stylem investičního cestování.
Oheň je slovo, které vzbuzuje respekt už samotným svým významem. Říká se, že oheň je dobrý sluha, ale špatný pán, tedy pozor na nebezpečí! Přesto, každý zkušený investor ví, že oheň není pouze riziko se spálit, ale zároveň je to něco jako „životní styl“. Oheň je energie, kterou nutně potřebujeme k přežití. Bez energie není teplo, nebudeme ani jezdit ani lítat. Dokonce oheň je prostředek si uvařit a dobře se najíst. Když to shrneme, bez tohoto živlu se neobejdeme.
Investor „námořník“ již poznal chuť investiční energie formou akcií, a tak hledá nové cesty a příležitosti. Stává se z něj dynamický investor „dobrodruh“. Díky svému dlouhodobému investičnímu horizontu může více riskovat a hledat další koření života. Každý z nás se v životě spálil a je to dobře, protože bez negativní zkušenosti není poučení. Cesta bez překážek vás nenaplní takovou radostí, se kterou oslavujete dosažený úspěch.
Vývoj grafů akciových fondů má podobu plamenů. Je proto třeba zisk v akciových fondech posílit a zabezpečit investovaným časem. Dobrodružství, které je podloženo dlouhodobým investováním, je nutné více rozkládat. Akciové fondy a ETF nabízejí rozložení/diverzifikaci podle území (ČR, Evropa, Amerika, Asie, ekonomicky vyspělé nebo rozvojové země) a také podle odvětví (např. strojírenství, bankovnictví, telekomunikace, zdravotnictví, IT apod.). Popis investiční strategie fondů (plán – co a kam investují) je k dohledání ve „Statutu“ (obchodních podmínkách) každého z nich. Dobrodružství v tomto akciovém světě je nutné podpořit emocionální stabilitou a hlavně trpělivostí.
Vzduch, jako živel, je pro nás ten nejdůležitější element. Bez něj nepřežijeme více než pár minut. Je všude kolem nás, nemůžeme se mu vyhnout ani se před ním schovat. Vzduchem pro investiční svět jsou „informace“. Pro investora jsou to základní informace jako právní předpisy, poplatková politika fondů nebo různé informační dotazníky a zároveň veškeré zprávy o světovém dění. Je též třeba zdůraznit daňovou povinnost s vazbou na dobu držení fondů. V současné době se zisk z těchto investic daní za dobu kratší než 3 roky.
Informace ať už denní, měsíční či roční, ovlivňují trend finančních trhů. Ten přímo působí na vývoj cenných papírů (akcií, dluhopisů) a tedy i fondů. Představme si, že letíme balónem a jsme závislí na směru větru, ale zároveň také na tom, jak je tento balón řízen. Vítr jsou informace a ten kdo řídí směr balónu je správce fondu, který rozhoduje, jak s našimi prostředky bude nakládat. To jinými slovy znamená, že váš výběr investiční strategie a typu fondu určuje, jak má být zainvestováno.
Všechny 4 živly jsou důležité a v investičním světě mají smysl. Musíme tedy využívat jejich výhod a pracovat s jejich nevýhodami. Zvažte, jaký typ investora jste, jakou máte zkušenost, povahu a hlavně jaký máte časový horizont investice.
Podle toho se rozhodněte, kterou investici a v jakém poměru využijete.
U investice na 5-10 let je možné mít rozložení investic následovně např. jste-li:
Kolektivní investování je vhodný prostředek, jak se zajistit na budoucnost či si splnit své tužby. Zároveň buďme zodpovědní k riziku, jehož nevýhodu řešme dostatečným časovým horizontem a eliminujme pravidelnými investicemi. Pravidelnost vkladů snižuje riziko a tvoří průměrné hodnoty, které vás z dlouhodobého hlediska příjemně překvapí a povedou vás k investiční nezávislosti.
Nezapomeňte, že příliš konzervativní přístup je velmi drahý.
Konzervativní investor, který investuje pouze s potenciálním ziskem 2 %, by měl spořit více než 10 000 Kč měsíčně. Naopak dynamickému investorovi bude stačit částka o něco větší, než je 4 000 Kč měsíčně.
Volme tedy ve finančním investování mezi čtyřmi živly s rozvahou,
ale i s příjemným mrazením z rizika s tím spojeným.
Ukažme si, jak naučit své děti zacházet s penězi, aby byly připraveny na život bez dluhů a starostí, a zároveň dokázaly rozumně hospodařit od svého prvního výdělku.
Je doporučováno začít děti seznamovat s hodnotou peněz od jejich pěti až šesti let. Naučit je rozpoznávat mince, jak si je spočítat, jak vypadá placení v obchodě a jak mohou jejich úspory narůstat, když si budou spořit do kasičky. Dále jim vysvětlit, co si může za své peníze koupit za věci, po kterých dítě touží, jako je jejich oblíbená čokoláda, vysněná hračka nebo mobilní telefon.
S nástupem do první třídy je zvykem začít dětem dávat kapesné, pravidelnou měsíční částku, kterou si dítě může použít na své drobné výdaje nebo si spořit. Děti se učí hospodařit už tím, že musí vydržet s penězi do dalšího měsíce.
Nastává období, kdy je vhodné dětem ukázat a seznámit je se základními pilíři finanční gramotnosti:
1. Umět tvořit finanční rezervy a kapitál na budoucnost
Když si dítě sní o nějaké dražší věci, tak cílem rodiče je dítěti vysvětlit, jak dlouho mu asi bude trvat, než si na věc ušetří. Zároveň mu může nabídnout možnost při-výdělku. V rámci domácích povinností se dětem nedoporučuje dávat peníze, ale když si bude dítě chtít šetření urychlit, je možné mu nabídnout odměnu za mimořádnou výpomoc jako je velký úklid, práce na zahradě či za umytí a vyčištění auta.
Důležité je, aby si dítě na své přání ušetřilo samo a uvědomilo si, že to chvíli trvá. Bude si nejen koupené věci více vážit, ale zároveň pochopí skutečnou hodnotu svých úspor.
2. Pochopit hodnotu ceny zboží
Než si dítě půjde koupit svou vysněnou věc, je dobré s ním probrat i cenu zboží, aby si ji nekoupilo hned v prvním obchodě. Ukázat mu možnosti:
Už při každém nákupu v obchodě je vhodné ukázat dítěti, jak má sledovat cenovky zboží, aby četlo nejen cenu za udanou věc, ale také za množství (to, co je drobným písmem). Dejte mu úkol, aby našlo to samé zboží například „vejce“, za nejnižší cenu za kus.
3. Předcházet zadlužení
K tomu, aby dítě pochopilo, jak funguje princip půjček, je vhodné ho nechat zažít pocit „zadluženosti“. Můžeme umožnit dítěti splnit si své přání dříve například za podmínek, že když si našetří 50 %, tak mu druhých 50 % půjčíte.
Co je na celé zkušenosti nejdůležitější, být důslední a nechat dítě dlužnou částku uhradit dle předem sjednaných podmínek.
U starších dětí doporučuji přidat další podmínku. Můžete navrhnout, nejen že bude nutné splatit půjčku do určitého termínu, ale navíc umyje auto nebo bude celý týden připravovat večeře. Důležité je, aby pochopilo, že v životě není nic zadarmo. Není nutné mu půjčku zatížit úrokem, ale musí pocítit, že je třeba se snažit.
Od druhého stupně, mezi 11 až 12 rokem, je doporučeno teenagera více zapojit do hospodaření rodiny a mluvit s ním o nákladech rodiny. Vysvětlit mu konkrétně jaké a v jaké výši jsou výdaje spojené přímo s ním.
Můžete začít tím, že mu poradíte, že si má kapesné rozdělit na tře části. První část je pro jeho osobní měsíční spotřebu jako je jídlo a jiné drobnosti. Druhá část je pro budoucí spotřebu – učit jej pravidelně šetřit. Třetí část, obvykle ta největší, je vhodné použít na pravidelné náklady spojené s dítětem. Navýšíte mu kapesné o peníze na stravenky nebo o paušál na mobilní telefon a naučíte jej, že si z kapesného bude pravidelně platit tyto výdaje – buď sám pod vaším dohledem příkazem k úhradě z jeho účtu nebo formou obálkové metody, kde si peníze vyzvednete. Když se váš potomek postupně naučí tyto nákladové položky zvládat, můžete přidat i další položky jako jsou náklady na sport či koníčky, jízdné apod.Postupným navyšováním kapesného váš syn/dcera dostávají pocit důležitosti a zároveň se tím učí zodpovědnosti za své náklady a jejich pravidelné splácení.
Vhodné je mu založit dětské konto, které do 15 let dítěte máte zcela pod kontrolou, a právě na něm mu ukazovat veškeré nákladové položky, které se týkají školy, stravenek, sportu, dopravy, kreditu za mobilní telefon i samotné kapesné. Naučit jej, jak udělat příkaz k úhradě, jak vytvořit trvalý příkaz k úhradě, vysvětlit mu měsíční výpisy a projít si celkové příjmy a výdaje na účtu.
Věřím, že v tomto období je čas dítěti vystavit i platební kartu a nastavit mu limity ve výši „kapesného“. Tento prostředek jej naučí koncept bezhotovostních plateb a elektronického toku peněz. Vaše dcera nebo syn tak pochopí, že může utratit prostřednictvím karty jen tolik peněz, kolik jste mu vložili na účet a výběr z bankomatu nemůže být více, než je jeho limit. Pro snadnější pochopení, jak se dostávají peníze na účet dítěte, doporučuji jej vzít k bankomatu tzv. vkladomatu, který umožňuje peníze i přijímat. Když si dítě peníze samo na účet vloží, tak i snadněji pochopí, jak se na jeho účtu objevily. Následně pak i pochopí, že mu posíláte na účet peníze z vašeho účtu.
Nedílnou součástí bankovního světa jsou i spořící účty, které by dítěti měly sloužit místo klasické kasičky. Váš potomek se tak učí, že vklady v bance jsou ve větším bezpečí. Vysvětlete mu, že není vhodné mít doma více jak 1.000 Kč a vše co je nad tuto hodnotu ukládat na účet, který mu nejen nikdo nemůže odcizit, peníze nemůže ztratit, ale zároveň tak získá i úrok jako poděkování za investovanou částku na svém spořícím účtu.
První brigády, první velké sny, zájem cestovat, poznávat svět a potřeba mít více peněz. Středoškoláka bez běžného účtu si již dnes neumíme představit. Ale když teprve s účtem začíná, bohužel již nemáte možnost úplného dohledu nad hospodařením svého dítěte. Své dítě už moc nenaučíte a účet se pak stává pouze klasickým platebním nástrojem, nikoli prostředkem učení se finanční gramotnosti. V tomto věku banky již očekávají víceméně rozumného klienta.
Přesto i toto období je možné využít ke vzdělávání. Můžete motivovat své děti, aby vám pomohly najít nejlepší cenu věci, kterou potřebujete koupit do domácnosti. Plánujete společnou dovolenou? Nechte své dítě vyhledat nejvýhodnější cenu v dané destinaci. Kupujete auto? Zapojte svého teenagera, ať udělá kalkulaci, kolik budou výdaje na první rok nového nebo staršího vozu včetně ceny povinného ručení, servisu apod. Ať vám připraví nejlepší nabídku povinného ručení a havarijního pojištění.
Je mnoho životních situací, kdy je vhodné své děti zapojit do diskuse o rodinném rozpočtu, domácím účetnictví, probrat s nimi i případné dopady nerozvážného chování při zadlužování. Nezapomínejte jim ukázat realitu finančního světa.
Skutečně rozumíme slovu demokracie a to i z pohledu rodinných financí? Přemýšlím, proč se Češi stále nacházejí na hranici, kdy na jedné straně si chtějí dělat, co se jim líbí, a na druhé hledají pomoc a oporu ve státní kase, když se nemohou o sebe sami postarat. Je krásné být svobodný a moci cestovat, studovat a dělat práci, která nám je koníčkem. Ale SVOBODA a DEMOKRACIE také znamená BÝT ZODPOVĚDNÝ SÁM ZA SEBE. Ať už se jedná o situaci, která nešťastnou náhodou zasáhne naše zdraví, nebo kdy dozrajeme do důchodového věku a jsme překvapeni, že náš důchod odpovídá přibližně třetině našeho příjmu. Proč jsme stále tak naivní a neumíme se přizpůsobit a učit se od národů, které žijí v demokratické zemi již staletí?
Pohodlí, lenost, nezájem se vzdělávat, nedostatek času, a egoismus „to nepotřebuji“; vzor státu „zadlužíme příští generace neb není nutné myslet na zítřek“; moc myslíme na minulost a nemáme srovnání. Jak smutné.
Jak pomoci lidem pochopit, že rozpětí nůžek mezi příjmem při pracovním nasazení a příjmem při invalidním nebo starobním důchodu se čím dál více rozevírá. Myslím tím, že čím více vyděláváme, tím méně se pak získá v důchodovém čase. Ať už je to způsobené poničením zdraví nebo dožitím stáří. Proč věříme ve státní pokladnu, když tam je tak obří nedostatek peněz pro učitele, zdravotnictví či dálnice a jiné potřebné věci?
Všichni víme, že zdraví je to nejcennější, co máme. Otázka zní: „Jak jej chráníme?“ Jaké vlastní bezpečí jsme si zajistili pro případnou životní krizi? Jakých rizikových pojistek a hlavně v jaké výši využíváme? Platy rostou, ale upravujeme k tomu i své smlouvy? Jaká je naše hodnota? Co pro nás znamená „budoucnost“ a myslet na zítřek? Je to rok, deset či třicet let? Umíme plánovat a mít jistoty, které nás chrání v nepředvídatelných situacích i v těch, o kterých už víme? Všichni máme společný ČAS, ale pracujeme s ním chytře?
Věřím, že je nutné si konečně udělat čas na své finanční záležitosti, zhodnotit současnou rodinnou situaci a seriózně se zamyslet nad svou budoucností. Pravda je, že není moc objektivních a nezávislých poradců, za kterými nestojí banka nebo připravená smlouva. Přesto jsou webové stránky, články, diskuse, školení a workshopy, které vám pomohou se zamyslet demokraticky, svobodně a hlavně zodpovědně. Jedna z několika možností je využít pozvání na semináře, které jsou publikovány na facebookových stránkách „FINANČNÍ ZRALOST“.
Kdysi dávno, v 90 letech, měly spořicí účty tak vysoké úrokové sazby, že investoři neměli potřebu hledat jiná alternativa pro udržení růstu jejich finančních prostředků. Každý den jejich úspory rostly bez rizika ztráty.
Avšak jednoho dne se úroky začaly snižovat a zisky v bankách tak přestaly pokrývat inflaci neboli skončila jistota zachování hodnoty peněz v čase u vkladů na termínovaných vkladech a spořicích účtech. Kvůli tomu se investoři začali rozhlížet po jiných, atraktivnějších způsobech ukládání svých prostředků.
Nakonec zvolili možnosti, které nabízí kolektivní investování, jako jsou např. balancované a akciové fondy, které otvírají možnost a potenciál vyšších zisků. Navíc dlouhodobý horizont pravidelných úložek nabízí překvapivé výsledky, které umožní za přiměřeného rizika uspokojivé výnosy.
Více detailních informací k investicím a fondům se dozvíte v dalších článcích na mém Blogu.
Jak dlouho chceme čekat, než naučíme děti rozumět virtuálnímu světu peněz?
Kdysi dávno stačilo, aby se děti učily hospodařit s fyzickými penězi a šetřily si do prasátka. Každý den si mohly přepočítat, co už našetřily, a viděly na vlastní oči, jak jim rostou úspory a snily, co si za to asi koupí.
Jednoho dne se všechno změnilo a fyzické peníze byly nahrazeny elektronickými penězi. Mzdy se začaly vyplácet pouze na účet a v obchodech se platí většinou kartami. Držet fyzické peníze (valuty) je příliš rizikové. Díky tomu si lidé museli otevřít bankovní účty, které zvyšují bezpečí uložených peněz.
Výsledkem je, že jsme se museli naučit pracovat s elektronickými výpisy a hospodařit ve virtuálním světě. A nakonec, aby i děti byly schopny pochopit realitu virtuálního světa, je třeba jim přibližně od 11. roku nahradit kasičku elektronickou peněženkou/studijním účtem, na kterém poznají souvislosti koloběhu jejich úspor.
