Od konce 20. století se objevuje nešvar rušit již uzavřené životní pojistky a klienta přepojišťovat za „výhodnějších“ podmínek. Tento kolotoč změn v pojistných smlouvách za posledních 20 let poškodilo mnoho klientů, kteří důvěřovali svému finančnímu poradci. Stále se opakující scénáře u mých klientů mě navedl vám popsat 8 důvodů, které mohou způsobit riziko nejen finanční ztráty. Závěrem nabízím i řešení, určité doporučení, jak se bránit.
Pojišťovny mají právo chránit se před zneužitím pojistného krytí, a proto využívají možnosti uplatňovat čekací dobu, kterou obvykle uvádějí do pojistných podmínek. V této čekací době pojišťovně nevzniká povinnost vyplatit pojistné plnění z pojistné události. Pro klienta to znamená, že pojištění nemusí být aktivní hned od počátku platnosti pojistné smlouvy a ani po zaplacení prvního pojistného. Čekací doba se nejčastěji využívá u pojistného rizika smrti, invalidity, vážných nemocí nebo u pojištění pracovní neschopnosti.
Mezi pojišťovnami se liší konkrétní délka čekací doby pro určité pojistné události jako jsou například sebevražda, rizikové těhotenství, vážné nemoci, bolesti zad nebo infekční onemocnění. Pojišťovny často hlídají nejen kdy pojistná událost nastala (například u invalidity), ale také kdy vznikla příčina onemocnění, která by neměla vzniknout v čekací době. Navíc, vnikla-li příčina před sjednáním pojistné smlouvy, je onemocnění ve výluce a pojišťovna nevyplatí nic.
Nejčastější čekací doby:
Tato ochrana pojišťoven může klientovi způsobit překvapení v případě, když zruší jedno pojištění, založí nové, a právě v této čekací lhůtě nastane tragická událost. Celá snaha být „lépe“ pojištěný může pak klientovi způsobit finanční ztrátu.
„Technická úroková míra představuje v konstrukci životního pojištění cenotvorný faktor a současně znamená zaručené minimální zhodnocení prostředků vkládaných do životního pojištění (zejména jeho rezervotvorné složky)… Přitom velikost technické úrokové míry stanovuje pojišťovna s ohledem na možné dosažené zhodnocení technických rezerv životního pojištění na finančním trhu. Současně je velikost technické úrokové míry regulována ze strany státu (na základě právní úpravy je v podmínkách České republiky určen horní limit velikosti technické úrokové míry). (DUCHÁČKOVÁ, 2009, s. 110) Povinností pojišťoven je na nově vyhlášenou maximální výši TÚM reagovat do 6 měsíců od zveřejnění rozhodnutí ve věstníku ČNB a aplikovat v nově uzavřených smlouvách o životním pojištění.
Vývoj technické úrokové míry (TÚM) v čase
Zdroj: ŠÍDLO, 2015, online
Regulace maximální výše TÚM byla zahájena v dubnu 2002, dle tabulky výše, ale pojišťovny ji nastavovaly i v minulosti. V devadesátých letech byla TÚM výrazně vyšší také díky vyšším úrokovým sazbám. Největší dopad na snížení výše TÚM a snižování úrokových sazeb byl na Českou pojišťovnu, která měla největší počet pojištěných klientů. Ta se proto rozhodla většinu svého portfolia smluv od konce roku 2004 předělat, aby byla schopna splácet své závazky. Nová nabídka pojistného krytí měla být natolik oslovující, aby klienta přesvědčila o přepojištění pojistné smlouvy, ale o změně garantovaného zisku nepadlo ani slovo.
Neinformovanost klientů je i nadále zprostředkovateli zneužívána. Místo toho, aby poradce historicky uzavřenou smlouvu maximálně upravil a přidal případně nová pojistná krytí další novou smlouvou, doporučí pojištěnému smlouvu ukončit a klient tak ztrácí vyšší TÚM a zároveň získává i dražší nové pojištění.
Je třeba také upozornit, že „technická úroková míra neovlivňuje jen cenu kapitálového životního pojištění, ale má dopad i na výhodnost některých garantovaných fondů navázaných na investiční životní pojištění. Tyto fondy jsou zpravidla využívány pro realokaci peněz klientů před ukončením pojistné smlouvy, aby nedošlo k neočekávanému velkému propadu hodnoty úspor klientů.“ (ŠÍDLO, 2015, online)
Provize zprostředkovateli za sepsání a další výdaje na uzavření pojistné smlouvy jsou započítávány do pojistného jako náklady v prvních letech pojistné smlouvy. Výše odměny se obvykle pohybuje od 70 % do 180 % ročního pojistného. To je také důvod, proč při zrušení smlouvy zkraje pojistné doby klient téměř nic nedostává. Nekalé praktiky finančních poradců se promítly právě do atraktivity získávání odměny za životní pojištění a ti zneužívali důvěru svých klientů, kterým měnili pojistné smlouvy bez potřebných důvodů.
Na základ této skutečnosti se vláda rozhodla zavést „povinné ručení za provize za dobu 5 let“ (v minulosti jen 2 roky) novým zákonem č. 295/2016 Sb., kterým se mění zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí, s platností od 1. 12. 2016. V praxi to znamená, že v případě zrušení pojistné smlouvy do 5 let, finanční poradce přijde o výraznou část své provize. Dojde k vrácení poměrné části provize, která je rozložená v čase, tedy „jedné šedesátinu za každý chybějící měsíc do konce pěti let“ (Sovová, 2016, online). Zároveň klient bude mít možnost po ukončení získat alespoň nějaké odkupné z kapitálové hodnoty pojistné smlouvy za první roky trvání pojištění.
V tomto směru je snaha regulátora omezit manipulaci tzv. šmejdů, kteří ruší krátkodobě uzavřené smlouvy pro získání nové provize. Přesto je nutné upozornit, že poradce s tendencí zneužívat své klienty to nezastaví a stále se objevují nevýhodná doporučení, která dělají z pojistníka „dojnou krávu“. Navíc často k přepojištění dochází konkurenčním zprostředkovatelem, kterému je jedno, že ten, kdo uzavřel smlouvu, přijde o provizi.
Novela zákona se týká i některých stoprocentně rizikových pojištění, kde může být přepojištění naopak výhodné či někdy dokonce nutné, například při změně potřeby pojištění majetku. Nevýhoda rušení pojistných smluv se týká hlavně rezervotvorných životních pojistek. Co by mohlo klientovi pomoci pochopit provizní systém? Kdyby zákon o pojistných zprostředkovatelích řešil povinnost jasně a srozumitelně informovat klienta o skutečných nákladech pojištění, včetně výše inkasované provize, které by byly uvedeny v pojistné smlouvě.
Rizikovou složku primárně ovlivňuje pojistné riziko. Míra pravděpodobnosti pojistného rizika pojišťovna kvantifikuje podle statistických údajů daného rizika z minulosti, například statistika úmrtnosti v České republice. Na základě těchto informací vypočítá pravděpodobnost daného pojistného rizika a nastaví jeho cenu. Celková cena pojistného pak ovlivňuje nejen cena pojistného rizika, ale i věk, zdravotní stav, životní styl pojištěného a do roku 2012 i pohlaví pojištěného.
Tato výše pojistného za konkrétní krytí rizikového pojištění se kumuluje a vytváří se tak kolektivní rezerva, která slouží k pokrytí nahodilé události u pojištěných osob dané pojišťovny. Cena za pojistné riziko se tak rozděluje mezi všechny účastníky pojištění.
Při přepojišťování je zapotřebí si uvědomit, že právě cena za pojistné riziko výrazně roste primárně s věkem klienta. Je téměř nereálné mít stejnou výši pojistné částky za stejné pojistné, když je pojistitel třeba jen o 5 let starší. Neférové jednání finančních poradců si přesto našlo cestu, jak klienta oklamat. Několikrát jsem dostala na stůl nabídku poradce s tím, že mi nabízí lepší pojištění a dokonce „levnější“, jen udělal změnu a místo konstantní výše pojistné částky mi byla nabídnutá lineárně klesající pojistná částka.
Co znamená pojistné krytí u konstantně a lineárně klesající pojistné částky, si ukážeme na grafickém znázornění:
Srovnání pojistného krytí na konstantní a lineárně klesající pojistné částky
Co to znamená pro klienta, když se rozhodne pro lineárně klesající pojistné krytí? Rozhodně se musí smířit s tím, že rodina za 10, 15, 20 let nebude zabezpečena dle potřebné výše. Pojištění s lineárně klesající pojistným krytím se obvykle využívá pouze na krytí závazků, jako například hypotéčního úvěru či jiného dluhy. Pro zabezpečení rodiny je tento produkt nevhodný, zvlášť, pokud jsou v rodině nezletilé osoby, o které by mělo být postaráno právě v případě pojistné události. Tento trik je nejčastěji používán u pojistného krytí smrti, invalidity či pojištění vážných chorob.
Dále je nutné připomenout, že cenu za rizikovou složku neovlivňuje pouze věk, ale i zdravotní stav klienta. Před přepojištěním pojistné smlouvy je třeba zvážit i tento faktor. Riziko zdraví, které již nemusí být v takové kondici, také může ovlivnit cenu pojistného. Klient vyplňuje zdravotní dotazník, případně, u vyšších pojistných částek, musí podstoupit i lékařskou prohlídku, která může mít s vyšším věkem jiné výsledky.
Obráceně s věkem může klient změnit svůj životní styl. V případě, že se sníží riziko životního stylu, ať už změnou práce, či omezením adrenalinových koníčků, je vhodné se zeptat na případnou změnu pojistné smlouvy či přepojištění s novou výší pojistného.
„Správní náklady pojišťoven jsou představovány náklady spojenými jednak se správou jednotlivých pojistných smluv a jednak náklady spojenými s provozem pojišťovny, tzn. náklady mzdové (nejvýznamnější část těchto nákladů tvoří náklady spojené s provizemi za sjednání pojištění) materiálové, finanční apod.“ (DUCHÁČKOVÁ, 2009, s. 63)
Obvykle cena nákladů dlouhodobě roste. Tento trend je možné vidět v každém odvětví. Každý z nás pociťuje zvýšení ceny například za nájem, vodu, elektřinu. Společnosti navíc pociťují nárůst nákladů na zvyšující se mzdy, provize. Náklady na pojistnou smlouvu ovlivňují například správní, inkasní, stornovací náklady, náklady na likvidaci pojistných událostí nebo výplata samotného pojistného plnění.
Běžné správní náklady se promítají do ceny pojistného po celou pojistnou dobu, na rozdíl od jednorázových počátečních nákladů, které zahrnují proplacení provizí. Ty se promítnou v prvních letech pojistné smlouvy. Celkové správní náklady ovlivňují rezervotvornou složku neboli mají dopad na kapitálovou hodnotu smlouvy.
Tak, jak s dobou rostou náklady na život, tak rostou i správní náklady pojišťoven. Tak, jak se vyvíjí správní náklady společně s cenou za rizikovou složku v čase, tak se stává pojistné pro pojištěné osoby dražší.
Doba se mění, a i pohled na „diskriminaci“ v pojišťovnictví. Do 20. 12. 2012 bylo zvykem, že se pojistné vypočítávalo na základě pravděpodobnosti vzniku pojistné události. Vycházelo se ze statistických údajů, kdy například muži ve stejné věkové skupině mají kratší střední délku života než ženy. Proto vznikala diferenciace pojistného, výrazné rozdíly mezi pojistnými sazbami pro muže a ženy. V tomto matematicko-statistickým hodnotícím systému však nastala změna na základě rozhodnutí Evropského soudního dvora, který se rozhodl podporovat rovnoprávnost mezi mužem a ženou. Díky novelizaci směrnice rady 2004/113/ES ze dne 1. 3. 2011, která zavádí zásady rovného zacházení s oběma pohlavími jak v přístupu ke zboží, tak službám, byly členské státy nuceny od 21. 12. 2012 uplatnit toto pravidlo i v pojišťovnictví. Byl zaveden tarif unisex neboli stejné pojistné pro muže i ženu.
Zákaz rozlišovat pohlaví přinesl výrazné zdražení pojistného pro případ smrti a invalidity pro ženy a snížení ceny pro muže. U pojistného krytí vážných chorob má změna relativně nižší dopad. Ceny pojistného krytí na různá rizika se u jednotlivých pojišťoven výrazně liší, přesto tabulka srovnání jasně naznačuje dopad této změny.
Srovnání pojistného životního pojištění podle pohlaví na pojistnou částku 1 000 000 Kč do 65 let věku
Zdroj: pojišťovny
Je proto třeba upozornit, že právě ženy by měly zvážit, zda se jim vyplatí rušit pojistnou smlouvu či dělat technické změny ovlivňující rozsah pojištění, jako například zkrácení/prodloužení pojistné doby, zvýšení/snížení pojistných částek, potažmo pojistného, případně odebrání pojištěné osoby. Rozhodně se vyplatí s finančním poradcem udělat propočet a porovnat si staré pojistné s novým.
V případě, že je pojistná smlouva nedostačující z důvodu životních změn a potřeb klienta, případně klient je osloven novou atraktivnější nabídkou pojistného krytí, které v minulosti finanční trh nenabízel, obvykle se vyplatí starou smlouvu ponechat a přidat další, která doplní a ošetří chybějící pojistná rizika či výši pojistného krytí.
Parametry pojistné smlouvy pro možnost uplatnění daňových výhod životního pojištění jsme si již vyjmenovali v teoretické části analytické práce. Nyní se podíváme na konkrétní povinnosti pojištěného v případě předčasného ukončení životního pojištění.
Pokud dojde ke skončení pojistné smlouvy nebo nedodržení jiných podmínek (například výplata kapitálové hodnoty), je třeba za tento konkrétní rok podat daňové přiznání a přiznat ostatní příjmy podle § 10 zákona č. 586-1992 Sb., o daních z příjmů, kde poplatník uvede částky, o které v uplynulých letech uplatňoval odečitatelnou položku od základu daně.
Navíc je třeba neopomenout případné příspěvky zaměstnavatele. Od 1. 1. 2015 je nutné podle § 6 zákona o daních z příjmů v části pro příjmy ze závislé činnosti dodaňovat i tyto příspěvky na životním pojištění. Do této doby byly příspěvky zaměstnavatele při nedodržení podmínek osvobozeny. „Ovšem nejedná se o částku uvedenou v potvrzení pojišťovny (zasílá se při skončení pojištění). Je třeba dodanit příspěvky poskytnuté zaměstnavatelem v plné výši. Tato částka je od roku 2015 povinnou součástí potvrzení o zdanitelných příjmech za každý rok. Potvrzení vydá na žádost zaměstnance zaměstnavatel.“ (KUČEROVÁ, 2018, online)
A kdy není nutné daňové přiznání podávat? Výjimkou je změna pojistky, kdy není vyplaceno odkupné a kapitálová hodnota je převedena na jinou životní pojistku, která také splňuje všechny nutné podmínky pro odečitatelnou položku od základu daně. Dále, pokud smlouva nebyla daňově odečitatelná.
Odkupné a dopad na něj z pohledu správních nákladů i rizikové složky, je právě jednou z hlavních příčin, kdy se nemusí vyplatit zánik již uzavřené smlouvy. Odkupné je vždy výrazně nižší, než je součet zaplacených pojistných splátek, s čímž klient nemusel být při přepojišťování seznámen. Odkupné je dokonce nižší, než je kapitálová hodnota pojistné smlouvy, neboť pojišťovna započítává i náklady za předčasné ukončení.
V pojistných smlouvách životního pojištění by si klient měl ohlídat, kdy vzniká nárok na odkupné. Za svou praxi jsem se jen vzácně setkala s tím, že by finanční poradce při uzavírání pojistné smlouvy tuto informaci zmínil. Proto by klient měl explicitně o tuto informaci sám požádat. Právě překvapení z výplaty odkupného, jeho nepochopení a pocit z neférového chování poradců, pak vede k soudním sporům.
Když už se klient rozhodne předčasně ukončit soukromé životní pojištění, je některými poradci doporučováno, si nejdříve požádat o výplatu kapitálové hodnoty pojistné smlouvy, a až teprve pak podat výpověď. V prvních letech smlouvy může být v těchto částkách viditelný rozdíl. U smluv uzavřených po 1. 12. 2016 má klient šanci, díky změně výplaty provizí, získat odkupné i z prvních dvou let pojistné smlouvy.
Analýza rizik související se zánikem životního pojištění a případnou změnou pojistitele předkládá několik základních problémů, které mohou vést hlavně k finanční ztrátě na straně klienta. Během své práce jsem identifikovala tato rizika:
Právě tyto důvody by měly vést k přípravě každého z nás na jednání s finančními poradci. Ať už máme štěstí na amatéra či profesionála na životní pojištění, je třeba si uvědomit, že cílem zprostředkovatelů je produkt prodat. Doporučuji proto mít snahu získat maximální informace a nespoléhat na informační povinnost finančních poradců. Pro získání větší bezpečnosti a udělání správného rozhodnutí je vhodné vést strukturovaný rozhovor, který klientovi umožní získat potřebné, a hlavně ucelené informace.
Mezi základní otázky pro objasnění produktu a případné změny pojistitele patří:
1. Co mě to bude stát?
2. Co z toho budu mít?
3. Za jak dlouho to budu mít?
4. Jak je to jisté?
5. Možnosti změn?
V případě přepojištění a změně pojistitele:
Finanční poradce, který odpoví na výše zmíněné body, dostatečně objasní produkt. Je také zapotřebí, aby výklad byl srozumitelný a v jazyce, kterému rozumí klient. Poradce, který bude mít zájem a snahu vysvětlit produkt jasně, by se zároveň měl v průběhu své prezentace dostatečně ujišťovat o pochopení poskytnutých informací.
Doporučuji dělat si během výkladu poznámky či i nahrávku, aby se klient mohl zpětně vrátit k detailnějším informacím (například v případě pojistné události), které zazní během nabídky produktu.
Závěrem bych ráda dodala. V případě, že se tyto starší smlouvy stávají nedostačujícími pro potřebné zabezpečení, je obvykle vhodné si je ponechat a případně jen upravit, ale neukončovat. Klienti mají často pocit, že mají otevřeno hodně produktů, a nechtějí mít větší počet pojistných smluv, ale v některých zemích (např. ve Francii) je zcela normální vlastnit 4-5 smluv na jednu pojištěnou osobu. Je třeba mít na paměti, že cena pojištění se s časem obvykle zvyšuje.
DETAIL CELÉ ANALÝZY VČETNĚ TEORETICKÉ ČÁSTI POPISU PRODUKTU JE MOŽNÉ STÁHNOUT ZDE.
Bibliografický soupis - seznam použitých zdrojů
DOSKOČILOVÁ, Veronika. Finančním poradcům hrozí vracení provizí. MĚŠEC [online]. Aktualizováno 28. 11. 2016 8:04. [cit. 22. 2. 2019]. Dostupné z: https://www.mesec.cz/clanky/financnim-poradcum-hrozi-vraceni-provizi/.
DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3 vyd. Praha: Ekopress, 2009. 224 s. ISBN 978-80-86929-51-4.
SOVOVÁ, Eva. Advokát: Zprostředkovatelé pojistek si už tak snadno nenamastí kapsu. IDNES [online]. 1. 12. 2016. [cit. 22. 2. 2019]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/finance/pojisteni/advokat-vrbecky-novela-zakona-pojisteni-pojistovna-pojistovak.A161130_141009_poj_sov.
ŠÍDLO, Dušan. ČNB snížila maximální technickou úrokovou míru. PORADCI-SOBE [online]. 12. 2. 2015. [cit. 22. 2. 2019]. Dostupné z: https://poradci-sobe.cz/pojisteni/cnb-snizila-tum/.
Směrnice rady 2004/113/ES ze dne 13. 12 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.
Zákon č. 38/2004 Sb. ze dne 17. 12. 2003, o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákon. (ZPZ)
Zákon č. 295/2016 Sb. ze dne 24. 8. 2016, kterým se mění zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona (zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 586-1992 Sb. ze dne 20. 11 1992, o daních z příjmů.
